Původní obyvatelé Ameriky: Historie, život a kultura domorodých národů

Představte si svět bez aut, elektřiny a mobilů, kde jsou lidé hluboce spojení s krajinou a smyslem společenství. Právě tak vypadal život tisíce let v Americe, než po roce 1492 došlo k obrovskému střetu civilizací. Dodnes se životy domorodých obyvatel Ameriky prolínají s naší planetou způsobem, který je možná překvapivě aktuální. Jejich znalosti přírody a respektem k ní nás dokážou stále inspirovat. Kdo jsou ale tito původní obyvatelé Ameriky? Proč je ani po staletích neumlčela žádná doba, zima, válka, ani modernizace?

Kořeny a osídlení: Jak vznikli původní obyvatelé Ameriky

Sága původních obyvatel Ameriky začíná už v době ledové. Nejčastěji slyšíte teorii, že první lidé přišli do Ameriky přes území dnes známé jako Beringie – úzký pás souše mezi dnešní Sibiří a Aljaškou. Do Ameriky dorazili asi před 15–20 tisíci lety, možná i dříve. Není to přitom jen „jedna kultura“ – američtí domorodci byli od začátku neskutečně rozmanití. Archeologové našli stopy stovek různých jazyků a stylem života, které se ve všem lišily.

Nejstarší dochované lidské pozůstatky v Severní Americe pocházejí z naleziště Bluefish Caves v Kanadě a mají asi 24 tisíc let. V Jižní Americe to je Monte Verde v Chile, které je datováno na 18 500 let. Dnešní genetici dokážou podle DNA rozlišit až pět hlavních větví původních obyvatel s neuvěřitelnými rozdíly napříč Amerikami. Tihle lidé nebyli žádní primitivové. Postavili třeba město Cahokia, které kolem roku 1100 v oblasti dnešního Illinois mělo víc obyvatel než Londýn té doby.

Ve střední Americe vyrůstala města Tenochtitlán (dnešní Mexiko City), Palenque nebo Tikal dávno před příchodem Evropanů. Stejně v Andách vznikala říše Inků, která dokázala spravovat desítky národů a stavět silnice přes nejdrsnější hory. Nejnovější výzkumy dokonce ukazují, že původní obyvatelé zásadně měnili krajinu – v Amazonii najdete zbytky desítek dávných měst a uměle tvořené půdy terra preta, která je úrodná i po tisíci letech.

Rozmanité kultury a životní styl

Při slově „indián“ většina lidí v Evropě – a přiznávám, i já před lety – často vidí před sebou typickou čelenku a týpí. Skutečnost ale byla mnohem pestřejší. Napříč Amerikou najdete tisíce různých kmenů, jazyků, tradic, způsobů stavby domů i odívání. V Arktidě žili Inuité a jukagirští lovci, kteří vymysleli mimo jiné kajak, sněžnice či sušení masa technikou, kterou bych klidně použila i já doma v Brně. O pár tisíc kilometrů níž žili amazonské kmeny závislé na rybaření, zahradničení a pohyblivých vesnicích. Tady vznikala dávná města, která dnes pohltil prales.

V prériích centrální Ameriky byli mistři v chovu koní a lovu bizonů, jako třeba Lakotové, Čejenové nebo Komančové. Ti však žádné koně původně neměli – ti přišli až s Evropany a úplně změnili životní styl původních Američanů. V oblasti jihozápadu USA zase Hopiové a Zuniové stavěli celá puebla v kaňonech a vymysleli zavlažovací systémy, které bych přála zažít dnes leckterému českému zahrádkáři.

Mýty o „primitivní kultuře“ domorodých Američanů rychle mizí, když zjistíte například, že Mayové vypočítali sluneční zatmění stovky let dopředu, Inkům úspěšně fungoval bezpeněžní systém redistribuce jídla a třeba Irokézové si vytvořili Společenství šesti národů, podle jehož ústavy se údajně inspirovali i otcové zakladatelé USA. Důležitou roli hrála rodová, nebo klanová struktura, důraz na kolektivní rozhodování a pestrý duchovní svět, kde se spojovalo přes sto padesát významných jazykových rodin.

Střet kultur: Koloniální doba a její následky

Po roce 1492 se Amerika zásadně změnila a s ní i osud jejích původních obyvatel. První setkání s Evropany přinesla nová zvířata, ale hlavně nemoci. Třeba neštovice, spalničky či chřipka zdecimovaly až 90 % domorodé populace během několika málo generací – čísla jsou děsivá: v některých oblastech vymřeli všichni. Původní obyvatelé Ameriky čelili masivnímu vyvlastňování půdy, nucené práci i pokusům o „převýchovu“. Indiánské děti byly násilně odebírány rodičům a posílány do internátních škol, které měly vymazat jejich kulturu.

Evropský pohled na indiány byl často plný mýtů. Jednou z největších blbostí je představa, že stěhovavé kmeny prérie byly vzorem celého kontinentu. Ve skutečnosti většina původních Američanů žila v hustě zalidněných městech, pěstovala plodiny a měnila krajinou daleko víc, než se dlouho připouštělo. Kromě ztráty životního prostoru a epidemií domorodé národy často čelily i násilným přesunům – třeba tzv. Trail of Tears v době amerického prezidenta Jacksona znamenala smrt a utrpení pro desetitisíce Cherokee či Muskogee.

Tabulka níže vám ukáže některé z klíčových čísel, která se dnes učí i na amerických školách:

Moderní doba přinesla také obnovení zájmu o tradice a navracení půdy. Mnoho komunit dnes slaví návrat ke kořenům, znovu se učí domorodé jazyky a obnovují tradiční řemesla. Právě příběhy přežití, odporu a přizpůsobení dělají z historie původních Američanů dodnes neuvěřitelně silné svědectví. Z vlastní zkušenosti: když jsem byla v Novém Mexiku a viděla, jak stará babička z kmene Zuni vaří kukuřičný chléb na žhavých kamenech a u toho vypráví v jazyce, kterému téměř nikdo mimo vesnici nerozumí, pocítila jsem sílu tradice v její nejsyrovější podobě.

Současnost, odkazy a inspirace pro dnešní svět

Možná znáte pojem pow-wow – tradiční setkání, kde původní obyvatelé USA předvádějí tance, zpívají a připomínají si své dědictví. Taková setkání navštěvují dnes nejen původní Američané, ale i místní bílí, někteří jako turisté, jiní z úcty. Každý má šanci se zúčastnit, ochutnat tradiční jídla, slyšet příběhy nebo si dokonce koupit ručně dělaný výrobek. Sklon k tradiční ruční práci přetrvává – v rodinách si předávají vzory k tkaní koberců, šperkaření či umění výroby totemů. Indiánské motivy jsou dnes vidět i v moderním designu, muzice nebo filmu.

Důležitou roli hraje i otázka životního prostředí. Řada kmenů bojuje za ochranu půdy, lesů a vody, protože respekt k zemi byl a je pro domorodé kultury základem existence. Slavná kauza ropovodu u Standing Rocku spojila různé původní národy i bělošské aktivisty v boji za čistou vodu. Zákony o navracení původních území nebo posílení práv na vlastní správu v posledních desetiletích pomáhají alespoň částečně napravit křivdy minulosti.

Domorodé jazyky přežívají často už jen v několika vesnicích, některé však zažívají malou renesanci díky internetu – stačí hledat, a najdete třeba mobilní aplikace na učení navažtiny nebo cheyennštiny. Tip: Pokud si chcete rozšířit pohled na americkou kulturu, mrkněte na filmy jako Smoke Signals (Kouřové signály) nebo Poslední černý kůň v San Franciscu, které zachycují indiánské příběhy bez romantického klišé.

Tipy, jak poznávat původní Američany autenticky i z domova:

• Čtěte knihy nebo sledujte dokumenty od samotných indiánských autorů. Louise Erdrich, Sherman Alexie či Joy Harjo nabízí hlubší pohled než většina učebnic.
• Pokud cestujete po USA, navštivte menší muzea spravovaná přímo domorodci. Tam často narazíte na místní vyprávění a skutečné artefakty.
• Zkuste doma pěstovat rostliny typické pro severoamerické indiány: kukuřici, dýni a fazoli tzv. Three Sisters (tři sestry). Je to jednoduché, já je jednou zkoušela na balkoně a kukuřice byla větší než Marek!
• Podporujte projekty na záchranu domorodých jazyků nebo lidských práv, sledujte iniciativy jako First Nations Development Institute nebo Indian Youth of America.
• Přemýšlejte o krajině jinak – indiánské způsoby hospodaření mají v sobě vtip i zkušenost. Věděli jste, že většinu zemědělských plodin, které dnes denně kupujete (brambory, rajčata, arašídy, tabák, čokoláda), vyšlechtili právě původní obyvatelé Ameriky?

Původní Američané nejsou minulostí. Jejich znalosti a zkušenosti mají v době klimatické nejistoty víc společného s naším životem, než se zdá. Stojí za to jim naslouchat – i když možno už ne u ohně v týpí na prérii, ale třeba přes digitální signál až do paneláku v Brně.