Stojíte před volbou nového stolu nebo regálu a hledáte něco, co nevypadá jako všechny ostatní? Něco, co se neobjeví v každém druhém bytě v Praze nebo Brně? Víte, že ten nejlevnější kus z velkoobchodu vám bude sloužit asi pět let, než se začne louskat a rozpadat? Lokální výroba už není jen nápad pro nějaké zvláštní typy - je to realita, která se postupně stává standardem pro lidi, kteří chtějí, aby jejich dům měl duši.
Co vlastně znamená lokální výroba v interiéru?
Lokální výroba v interiéru znamená, že nábytek, osvětlení, dveře nebo dokonce kuchyňské pracovní desky vyrábí někdo v blízkosti - často jen několik kilometrů od vašeho domova. Nejde o to, že je to „české“ nebo „místní“ jen v názvu. Jde o to, že ten, kdo to vyrábí, žije v Česku, používá dřevo z českých lesů, pracuje v dílně v okolí Zlína, Brna nebo Olomouce a vyrábí to ručně - ne na konvejerním pásu.
Nejčastějším materiálem je masivní dřevo - buk, dub, jedle nebo olše. Ne lepené dřevotřísky, které se po pár letech rozpadnou, ale pevné, přirozené kusy dřeva, které můžete po desetiletích obnovit, přeškrábat, znovu olejovat a používat dál. SYNEK z Prahy to říká jednoduše: „Nábytek z masivního dřeva je předurčen k nesmrtelnosti.“ A nemyslí tím reklamní frázi. Myslí tím, že když se vám po 15 letech poškodí noha stolu, můžete ji nechat opravit. Ne koupit nový.
Proč to všechno stojí víc?
Ano, ručně vyrobený stůl stojí 30 až 50 % víc než ten stejný z IKEA. Ale co vlastně platíte? Nejen za dřevo. Platíte za čas. Za dovednost. Za to, že ten, kdo to vyrábí, ví, jak se dřevo chová, když se suší, když se mění vlhkost, jak se dělá spoj, který nepraskne za deset let. Platíte za to, že vás někdo vyslechne. Že vám navrhne řešení, které se přizpůsobí vaší místnosti, vaší výšce, vašemu stylu - ne že vám nabídne tři varianty z katalogu.
Kubnyinterier z Bolatic vyrábí například stoly, které se nevejdou do žádného katalogu. Vyrábějí je podle přesných rozměrů vašeho bytu, podle toho, kde stojí okno, jaký je sklon podlahy, jaký je výškový rozdíl mezi kuchyní a obývacím pokojem. To není „na míru“ jako v reklamě. To je opravdu na míru.
A co se stane, když se vám něco poškodí? U masového nábytku koupíte nový. U lokálního výrobce přijde řemeslník, přinese nové dřevo, opraví to, a výrobek bude znovu jako nový. To není servis. To je péče.
Kdo to vlastně dělá?
Není to jen starý dědeček ve dřevěné dílně. To je dnes mladá generace - lidé, kteří studovali design, ale rozhodli se, že nebudou pracovat pro korporaci. Vědí, jak používat 3D modelování, ale chtějí vyrábět rukama. Víte, že v Brně existuje dílna Ideacollective, která vyrábí nábytek pro veřejné prostory - knihovny, restaurace, školy - a jejich práce vyhrála ocenění „Roubenka roku“? Nebo že v Praze SYNEK spolupracuje s designérkami, které navrhují kusy, které pak vyrábí sami?
Ti lidé nejsou jen výrobci. Jsou příběhy. Každý kus má svůj název, svou historii. Stůl „Roubenky Ondřejník“ z návrhu Anety Lacinové není jen kus nábytku. Je to výsledek spolupráce, která trvala měsíce, kde se přizpůsobovalo, upravovalo, měnilo - až vznikl něco, co už nikdo jiný nemůže vytvořit.
Co vám to dává, když to koupíte?
Není to jen o tom, že máte něco jedinečného. Je to o tom, že podporujete někoho, kdo vyrábí s důstojností. Kdo platí daň, kdo má zaměstnance, kdo nevyváží odpad do Turecka, kdo neznečišťuje řeky chemikáliemi. Když koupíte nábytek od lokálního řemeslníka, podporujete místní ekonomiku. Víte, že peníze, které zaplatíte, zůstanou v Česku? Že se nevydají na reklamu v Londýně nebo na marketing v New Yorku?
Je to také o společenství. Když se obrátíte na SYNEK nebo Kubnyinterier, nekontaktujete call centrum. Kontaktujete člověka. Můžete ho přijít navštívit. Můžete se podívat, jak se to dělá. Můžete se zeptat, jaký je rozdíl mezi dubem a bukem. A on vám to vysvětlí - ne výrobní návod, ale z vlastní zkušenosti.
Proč to není pro každého?
Není to jen o ceně. Je to o čase. Pokud potřebujete nový kuchyňský ostrov za týden, lokální výroba není pro vás. Dodací doba bývá 4 až 12 týdnů. Pro kompletní interiér může trvat i šest měsíců. To není rychlý nákup. To je projekt.
Také to vyžaduje od vás trochu vědomí. Nemůžete jen říct: „Chci něco moderního.“ Musíte mít představu. Co vás baví? Co vás baví v interiéru? Co vás baví v dřevě? Když si nejste jistí, dobrý řemeslník vám pomůže. Ideacollective vám navrhne návrhy, ukáže vzory, přinese vzorky. Ale musíte být ochotni se zapojit. Nejde o to, že vám někdo přinese hotové řešení. Jde o to, že spolu vytvoříte něco, co je vaše.
Co se děje v Česku dnes?
V roce 2026 je lokální výroba v interiéru v Česku na vrcholu. Ne proto, že je to trendy. Ale proto, že lidé už nechtějí žít v prostorách, které vypadají jako výstavní stánky. Chtějí domovy, které mají příběh. Chtějí nábytek, který se stará o ně, a ne naopak.
Je tu více než deset dílen, které se specializují na toto. Z nich některé vyrábějí jen nábytek, jiné i kovové detaily, osvětlení, dokonce keramiku. Všechny mají jedno společné: vyrábějí s důvěrou. Důvěrou v materiál. Důvěrou v dovednost. Důvěrou v člověka, který to bude používat.
Na druhou stranu - není to lehké. Masová výroba stále drtí malé dílny. Lidé si stále myslí, že „levnější“ znamená „lepší“. Ale ti, kdo už jednou koupili nábytek od lokálního řemeslníka, se už nevracejí. Ví, že to, co koupili, bude jejich dědictví. A ne jen nábytek. Je to věc, která přežije výměnu obydlí, přežije přestěhování, přežije i některé generace.
Co si vzít s sebou?
Chcete-li začít s lokální výrobou v interiéru, nezačínejte tím, že si prohlédnete katalogy. Začněte tím, že se podívejte na mapu. Najděte dílnu v okolí. Zkontaktujte ji. Ptejte se, co dělají. Ptejte se, jak to funguje. Ptejte se, jestli mají nějaké vzory, které už vyráběli.
Nechte se inspirovat. Nenechte se odradit cenou. Pamatujte: nekupujete nábytek. Kupujete příběh. Kupujete dovednost. Kupujete čas, který někdo věnoval tomu, aby něco vytvořilo, co bude trvat déle než vaše současné životní etapy.
A pokud se rozhodnete - nezapomeňte na to, že nábytek z masivního dřeva nevyžaduje náročnou údržbu. Stačí jednou za dva roky ho lehce olejovat. A když se po 20 letech začne trochu poškrábat - nevadí. To je jen jeho příběh. A ten se neztrácí. Jen se prohlubuje.
